Matyyyy

18.Prosinec 2008

dooost dobli...

Byla jsem takhle na louce a všude to kvetlo. Bylo to kousek od srázu kde byla dole voda. Chtěla sem být chvíli na rozkvetlé louce a pak se jít k tomu srázu vykoupat. Ale můj kluk se kterým sem chodila 5 let vše změnil. Věděl kde mě najde. Na té louce sem byla schopna prožít celý svůj život. Přišel ke mně a řekl mi. No.... Nevím. Bylo to mezi námi lepší........... Nenechala jsem ho domluvit. A z větou: Ty se semnou chceš rozejít jsem se rozběhla odhodlaně ke srázu a skočila jsem. Probudila jsem se v nemocnici. Když sem se probudila, otevřela oči, uviděla jsem ho nade mnou. Řekla sem mu. Jdi pryč. A on mi řekl. Máš otřes mozku. Těžký. A museli ti zašít na noze díru na ruce a malou na čele. Máš hodně zlomenin. Cítila jsem se dost slabá. A on mi řekl. Víš jak jsme byli na té louce? Chtěl sem ti říct i něco jiného ale tys mě nenechala domluvit. Chtěl jsem říct že to mezi námi není jak bývalo tak jestli bys nechtěla do kina nebo restaurace. Na film, večeři nebo zmrzlinu. Ale teď to asi nepůjde. Řekl mi. Miluju tě. Tím nejněžnějším hláskem. Řekla jsem že já taky. A že později ráda půjdu. V tu chvíli jsem jí uviděla. SMRTKU! Sklonila nade mnou hlavu a řekla. Je čas. Toto poslání už máš za sebou. Musíme jít. Na to jsem jí odpověděla. Ne! Ne!! Ne!!! Miluje mě a já jeho také. nechci odejít neodejdu. Z posledních sil jsem se mého kluka zeptala. Když odejdu z tohoto světa, co uděláš? A on mi odpověděl. ZEMŘU! Nedokážu bez tebe žít. Z posledních sil sem mu řekla. Strašně tě miluju.

Pohřeb byl ještě tentýž den. Druhý den našli toho kluka mrtvého pod tím útesem kde zemřela ona. Zabil se. Jak řekl. Nemohl beze ní žít...

Nikdy neskákejte do řeči. Budete toho litovat.

Capital.S | 22:21

komentáře (0)

11.Prosinec 2008

.....

Lukáš.Jméno dítěte,které chtělo být jiné.Chtělo být alespoň trochu samo sebou.Podařilo se mu to,alespoň do té doby než potkal JI.To ona mu zničila jeho štěstí a vlastně i jeho celý život.Začneme od začátku:

Bylo mu 15.V den jeho narozenin nastala u něj veliká změna.Nechtěl být jako ostatní povrchní kluci,se kterými se stýkal každý den.Proto se změnil.Rodičům se to nejdřív nelíbilo,ale pak si zvykli.Ve společnosti to už bylo horší.Každý si myslel,že je gay.. a to jenom proto,že se stal...EMO KID...

Tmavě hnědé vlasy spadající přes oči.. namalované oči,které jen málokdy ukazoval..typické tričko a upnuté kalhoty.. odznaky..pásky.. a náramky z šátků.. a dokončil to botami značky converse..byli červené s modrými kaničkami.Takhle teď tedy vypadal Lukáš.Nestyděl se za své city.Bez problémů je dával najevo a na nic si nehrál.Ale pak potkal ji.Byl zrovna na nějaké párty u kamaráda a ona stála ve druhé partě.Koukali na sebe celou dobu,ale pak se začali bavit.Vyměnili si icq a už to neřešili.Až druhý den ráno,když zapnul počítač a icq se mu objevila prosba o authorizaci si na ní vzpomněl. Ty hluboké až nazelenalé oči měl pořád před sebou.Napsal ji jestli by neměla zájem se sejít.Odpověď byla kladná..

Hned odpoledne ji viděl na houpačce na místním hřišti.Měla to co včera a jemu to vyhovovalo.Takhle to chodilo každý den.Psali si,když nemohli být spolu,ale snažili se být pohromadě co nejdéle.A tak to šlo dva roky.Oběma bylo 17.Chtěl se s ní zase sejít.Vymluvila se,že nemá čas.Bylo mu to divné,ale víc to neřešil a šel se projít sám.Měl rád samotu.. tedy vlastně jen do té doby,než ji potkal.Na okraji města byl lesík,kam chodil nejraději.. bylo tam ticho a klid.Tentokrát ale zaslechl až podezřele známý smích.Šel podle hlasu a uviděl ji s..Karlem.Jeho nejlepším kámošem.Nedělal si ukvapené závěry,nevěděl co tu dělají a možná to ani nechtěl vědět,ale bylo pozdě.Jakmile zaslechl svoje jméno přikrčil se za strom a poslouchal.Věděl,že to není hezké,ale.. musel.Předem se oběma omlouval.,,Mám ho v hrsti.. můžu ho ovládat jak chci.. chová se opravdu jako malé dítě.." ani nedopověděla a oba se rozesmáli.Lukáš se prudce otočil a vyběhl pryč z lesa.Věděl kam půjde.Na okno do jednoho opuštěného domu.Bylo tam krásně..Zapálil si.. a to už dlouho neudělal.

Zklamali ho.. oba.Ale proč?? Co jim udělal tak strašného,že se mu odvděčují takovýmto způsobem??

Nevěděl..a ani o tom nechtěl přemýšlet.Zahleděl se do dáli a potom pod sebe.Neuvědomoval si co dělá a stoupl si na rám.Chystal se skočit,ale na poslední chvíli se zarazil..Vzpomněl si na cigaretu ve své ruce a tak ji típl.Až potom mohl v klidu skočit.Rozloučil se se všemi,které měl tak rád.Se všemi,kteří ho celou dobu podváděli..Odrazil se a skočil.Přímo před auto,které už nestačilo zabrzdit.Byl na místě mrtvý.Zemřel tak mladý,vždyť mu bylo teprve 17. a to kvůli dvěma lidem,na které se vždy spoléhal...Krásný kluk,do kterého by jsme se všechny a možná i všichni zamilovali už tady není vinou těch dvou.. a já je za to do smrti nenávidím..

Capital.S | 14:47

komentáře (0)

10.Prosinec 2008

zajímave...

Tma……..

V té tmě se přibližují kroky. Jdou po schodech nahoru. Jak se otevřou dveře tak tam jenom tak stojí muž. Ona sedí na posteli od krve a všímá si že její táta zase přišel domů opilí. Vzhlédne z okna ven a neuvidí žádnou hvězdičku na nebi. Lehne si a skoulí se do klubka aby jí nebyla taková zima. Třese se a její otec šel do vedlejšího pokoje si lehnout za její matkou. Křiky z vedlejšího pokoje ji nenechalo spát. Zavřela oči a třásla se ještě více. Začaly ji stékat slzy až měla polštář mokrý. Ale najednou uslyšela hrozný křik z kterého ji zamrazilo. Křičela její matka. Šla se tedy tam podívat. Hrozně se bála a k tomu byla od krve a všechno ji bolelo. U prvního kroku spadla a nejraději by tam zůstala,ale tušila že její matka tam také někde leží celá od krve. Zvedla se tedy a kulhavě došla ke dveřím. Nemýlila se. Její matka ležela na zemi a nemohla dýchat. Došla k ní a podívala se jí do očí. Byli plné emocí a také jak si všimla tak hrůzy. Najednou se jí tělo uvolnilo a byla mrtvá. Tušila že tady v domě nemůže zůstat. Ale jak zkoušela dojít dolů tak hned po prvním kroku spadla ze schodiště a nemohla se hýbat. Její otec se na ni ze z hora díval a odešel zpátky do pokoje. Ona už nemohla a zůstala tam ležet v krvi. Usnula neboli omdlela a už ji nikdo nemohl zbudit,protože ztratila mnoho krve. Tohle byl konec všech konců. Její tělo našly až za týden. Otce našly v kuchyni s podřezanýma žíly a s dopisem:

Bil jsem je. Zabil jsem je, ale jejich duše jsem zabít nemohl.

Capital.S | 15:38

komentáře (0)

povidka...

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal kladivo a hřebíky, a řekl mu, že vždy, kdy se nahněvá, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednoduší ovládat zlost jako zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nenahněval. Pověděl to otcovi a otec mu navrhl, aby teď chlapec vytáhl vždy jeden hřebík, kdy se za celý den ani jednou nenahněval. Dni se míjeli a chlapec po čase mohl povědět otcovi, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu pověděl:

"Udělal si dobře, chlapče, ale podívej se na díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Kdy povíš něco v hněvu, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom kolikrát povíš promiň, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně jako fyzicky úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozesmívají tě a podpořují tě ve všem. Vyslechnou, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotní otevřít ti svoje srdce".

Capital.S | 15:35

komentáře (0)

25.Říjen 2008

smutný:( příběh 2

Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...

Dívka nikoho neměla...Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl...Až do dne,dokud nepotkala JEHO!

Čas plynul a nic se nedělo...Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce...

Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to...Cítila,že i on ji miluje.Cítila že to vyjde a oni budou moci být konečně spolu..

Vyšla v obvyklou dobu se svým psem ven,aby ho potkala na onom místě,kde se pravidelně setkávali.

Uviděla ho.Zastavila se,naokamžik zaváhala a pustila se za ním.

Podivně se na ní podíval,zarazil se...V dívce hrklo....On se zamračil....Ale ona šla dál...Říkala si,že teď už to nemůže vzdát.

Přišla k němu...Pozdravila ho...On mlčel..Pozdravila ho znovu...Zamračil se na ní a hrubě ji poslal k čertu....Do očí ji vyhrkly slzy.Nehleděl na to,otočil se a už byl pryč...

Dívka se strašně rozplakala a rozběhla se domů.

Doma vzala kus papíru,tužku..A napsala dopis..Dlouhý,plakala..Ale napsala ho tak,aby vyjádřila všechno co cítí a na nic nezapomněla...Dopis dala do obálky,zalepila...

Rozběhla se k jeho domu,dopis hodila do schránky a došla s brekem v očích a pocitem úzkosti domů...

Šla pro lékárničku...Našla nejobsáhlejší plato tabletek,přečetla nápis,aby se ujistila,že to neni žádný vitamín nebo celaskon a šla pro sklenici vody..

Posadila se na postel.Do ruky vzala JEHO fotku,kterou už dlouho vlastnila a rozplakala se.Pomyslela si,že pláče nejspíš naposledy....Poslední pohled věnovala vpíjením se do jeho krásných čokoládových očí,naplnila si 2 hrsti prášků a.....polkla....zapila,lehla si do klubíčka...Už se neprobudí...nikdy...

Druhý den:

Chlapec přijde domů.....Chce vyzvednout poštu a uvidí obálku se svým jménem...

Vezme ji zvědavě do ruky a začte se hned u schránky...Rozpláče se hned při prvních řádcích...

Rozběhne se k jejímu domu.Zazvoní.Otevře teta.Zeptá se ho,co potřebuje...Vyřkne své přání,načež mu žena v slzách v očích oznámí,že dívka zemřela na předávkování prášky...Důvod neznám...

Chlapec se podruhé rozpláče...Důvod zná.....Běží domů,otevře dveře a se slzami v očích vlepí svému jednoveječnému dvojčeti pořádnou facku....Ukáže mu dopis od dívky...Bratr pochopí...Padnou si kolem krku.....Je jim to jasné...V den,kdy šla dívka říct svému milému,co k němu cítí,byl venku zrovna venčit jeho na chlup stejný bratr....

Capital.S | 14:36

komentáře (0)

jaj... příběh 1

Začíná pršet. Bezcílně bloudím potemnělým autobusovým nádražím a snažím se s ním smířit. Je nevlídné, vlhké a studené.
Nejspíš je to šílenství, ale chystám se tu přespat. Civilizace v nedohlednu, stanoviště autobusů zejí prázdnotou. Daleko široko nic, co by se podobalo jízdnímu řádu. Rezignovaně uléhám na nejméně mokrou lavičku.
Kolem desáté přicházejí první bezdomovci. Žasnu, kde se tu berou. Jsem vlastně jedním z nich. Domov mám, ale ne tady a teď. Něco z toho nás spojuje. Jakékoliv seznámení však raději nevyhledávám.
Probouzím se příšernou zimou. Ani nevím, jak se mi podařilo usnout. Pršet sice přestalo, ale ta zima je vážně strašná. Musí bejt hrozný, umřít umrznutím.
V půl třetí ráno se stávám svědkem zázraku. Přijíždí autobus . Podmračený řidič slibuje, že mě sveze. Nějak mě nenapadá ptát se kam. Vždyť je to jedno. Hlavně, že se dostanu odsud pryč.
Dějí se však divné věci. Mí společníci bezdomovci postávají kolem Karosy. Někteří kouří, někteří jen vydechují páru. Horší je, že to asi nejsou bezdomovci. Přestávají tak vypadat.
Autobus drkocá po silnici a já si vychutnávám teplo. Sucho. Měkké sedadlo. Ale jakýsi vtíravý pocit mě nenechává spát. Radši ne. Přece jen je divné, že ti, kteří už najednou nejsou bezdomovci, vypadají teď už vcelku normálně. Ale proč takoví lidé čekají na opuštěném nádraží na autobus o půl třetí ráno ? Proč jich je tolik ? A proč mi připadají skoro stejní ?
Ráno si je prohlížím za světla. Prázdné výrazy v tváři, pohaslé oči, žádná zavazadla. Kdosi se vzadu polohlasně modlí. Sekta, napadá mě. Nikdo kromě toho vzadu nemluví. Postarší paní drží v ruce černobílou fotku nějakého muže. Asi manžel. Jinak jsou všichni stejně strnulí, odevzdaní, prázdní. Kam jedou ? Snad na výlet ? Nechápu.
Karosa konečně staví. Vycházím ven skoro poslední. Já a můj batoh. Mí spolucestující se mlčky shlukují. Zůstávám opodál. Opatrně vytahuju foťák, třeba se bude dít něco zajímavého.
Bez jediného slova míří do nedalekých vrat. Jsou velká, rezavá a otevřená. Skoro se bavím. Jsou směšní ! Připravuju foťák, tohle stojí za to.
Do vrat nejdu, ale sleduju, jak jimi procházejí. Pak někdo vrata zavírá.
Jdu blíž.
Na vratech visí oprýskaná cedule s nápisem :
"SKLÁDKA SEBEVRAHŮ"
Ruka s foťákem poklesla. Vyjeveně zírám před sebe.
Už chápu.
Začíná pršet.

Capital.S | 14:35

komentáře (0)

jedním slovem..nadherný:(

-,,Řeže se do zápěstí,poprvé,podruhé,potřetí. Necítí už bolest,nic už jí nebolí,jen to srdce se nehojí. Krev jí stéká po prstech na něčí tvář,lehá si na zem,tak málo možností máš. Leží vedle ní,životem zhrzen. Zavírají se jí oči,jen poslední slza jí stélka po tváři. MĚLA TAK KRÁSNÉ OČI!!!,,
-,,"Měl jsi tak krásné oči",šeptla,"proč si mi to udělal",se ptá. Dívka před zrcadlem je klečí,má rozteklé oční linky,brečí! Na zemi se něco leskne,bere to do ruky,a tiše řekne: "Měl jsi tak krásné oči". Řeže!,,
-,,Je tak ostrá,je tak krásná,je tak silná,je tak přesná! Je plná bolesti, Když svírá tě náruč lítosti. Je plná smutku,pomůže ti k tomu skutku! Nevíš co máš dělat dál,když ti všechno život vzal! Ona ti pomůže,když už člověk nemůže! Zbaví tě té bolesti,zbaví tě i lítosti. I mě se moc zlíbila! ŽIVOTA MĚ ZBAVILA!,,
-,,Byl to hrozny pocit,co ve mě tenkrát procit. Ležel jsi tam...byl jsi cely bledý,v krvy ležel jsi tam cely. Klekám si vedle tebe,chci tam vidět sebe. Pohladím tě po tváři a chci vidět tvůj  usměv...jak se rozzáří. CHCI ABY SI ŽIL! Sny se mnou snil. Nezastavím ten proud slz,co mě zasáhl skrz na skrz. Pláču a vím co se to děje...ztratila jsem to nejdůležitější! Ztratila jsem tebe! Byl jsi můj nejlepší kamarád,věřil jsi mi na každý pád. A TED TU LEZIS...a nevis...nevis co po tobě svět chtěl. Život jsi si vzal. NEVEDEL JSI ZE TU NEJSI SAM!!!!,,
-,,V pošmourné krajině po krvi vonicí,s tebou bych lásky chtěl spořádal sto žlicí. Něžně tě líbat,do očí tvých se dívat,přitom v náručí s tebou umírat. Kapičky krve v loužičce míšící se,mojí a tvojí více a více,loužička krve pod námi se červená,ona je Touha naše bezedná. poslední kapky,my padáme dolů,teď na věky budeme v touze tu spolu.,,
-,,Mela jsem přítele,ubližoval si. Prý je to normální,pro sebe říkal si. Nechápala jsem,až začala  jsem také,řezala se do těla. neznala jsem meze,přestat s tím jsem nechtěla! Jednou byli jsme zas spolu,na jednom opuštěném molu. Žiletky jsme měli, začali se líbat. Najednou přestali se hlídat! Řezali jsem se navzájem,vše ostatní = nezájem! Krev tekla téměř všude, řekla sem ze spolu umřeme...on ze to toho klidně pude. Dal jsme se líbali,dal jsme se řezali. Poslední říznuti,nejsladší polibek. Spolu si stavíme krvaví náhrobek. Oba už mrtvy jsme,krev už zaschla! Tak moc MILOVALI SE,ze pro lásku...navzájem ZABILI SE!!,,

Capital.S | 14:29

komentáře (0)

24.Říjen 2008

další smutný příběh....

Černé vlasy mu padaly přes jedno oko a on si je neustále odhazoval. Najednou zvedl hlavu a já mohla vidět jeho dokonalé modré oči, které si podbarvil tužkou. Podíval se na mě a já se lekla a můj pohled sklouzl na zem.Po chvíli jsem ho projela očima od zdola nahoru. Měl celkem nové conversky, černé kalhoty a modré tričko, které mu ladilo s očima a přesně do těch očí jsem se musela znovu kouknout.
Podal mi ruku, na které měl černé potítko a řekl:,, Ahoj, já jsem Matt, ty jsi ta nová spolužačka?" Ano, byla jsem nová.Přestěhovali jsme se sem před nedávnem kvůli tátově práci. Jeden den v nové škole a já už věděla, že se asi brzo zamiluju. Po pár dnech jsem se doopravdy zamilovala.Milovala jsem Matta celého. Jeho vzhled,eprese,chování,muziku prostě všechno.Každý den jsem procházela kolem jeho skříňky,když jsem šla na matiku a každý den jsem si četla nápis na ní:LÁSKA JE SLEPÁ A PROTO MILUJI TMU! Ano, bohužel měl holku. Jmenovala se Sussi a byla naprosto v pohodě, taková cáklá Emoška.Chodila do vedlejší třídy,ale tam moc kamarádů neměla, protože většinu přestávek trávila s Mattem.¨

V nové třídě jsem si hned našla kamarády, ale měla jsem i nepřátele. V poslední době jsem se s nima dost hádala a bylo to mezi náma napjatý. Když jsem šla večer od kamarády, počkali na mě na rohu takový temný uličky a chtěli si se mnou vyřídit účty. Chvíli se dohadovali, co by mi mohli udělat a pak se dohodli, že menší kérka by mi neuškodila. Cukala jsem se, ale drželi mě pevně. Jeden vzal cigaretu a chystal se mi tam něco vypálit, když v tom šel okolo Matt. Rád se poflakoval temnjma uličkama večer. Poslouchal hudbu a přemýšlel při tom. Když mě uviděl, jak mě drží ty kluci, zařval na ně, ať mě pustí. Chvíli si to rozmýšleli, ale pak mě odhodili k Mattovi. Ten mě pevně objal a zeptal se, jestli je všechno v poho. Když jsem se vzpamatovala, tak sem mu řekla, že je všechno asi v pohodě. Podezíravě se na mě kouknul a ještě jednou mě dlouze objal. Byl to neskutečný pocit bezpečí, ještě někdy jsem se necítila, tak dobře v něčím objetí. Ani jeden z nás netušil, že nás celou dobu sledovala Sussi a že si to vyložila trochu jinak. Pak jsem se s Mattem rozloučila a šla domů.
Další den seděl Matt na lavici a koukal do zdi. Nevypadalo zrovna, že by mu bylo nejlíp. Šla jsem za ním a snažila jsem se mu pomoct. Zeptala jsem se ho, co se stalo a on mi odpověděl:,, Sussi nepřišla do školy a ani mi nebere telefony, neodepisuje na esemesky. To se ještě nikdy nestalo. Vždycky mi aspoň napsala, že je jí blbě." Snažila jsem se ho utěšit, ale nešlo to. Celej den byl nějakej skleslej a s nikým se nebavil. Když jsem šla večer venčit psa, potkala jsem Matta, který se motal po ulici trochu opilý a zoufale brečel. V jedný ruce držel flašku v druhý nějáký dopis. Byl to dopis od Sussi....

Posadila jsem Matta v parku na lavičku a začala jsem číst dopis od Sussi. Bylo v něm napsáno:
Můj nejmilejší Matte,celou tu dobu jsem tě milovala a nemyslela jsem na jiného kluka než jsi ty. S tebou jsem prožila ty nejhezčí chvíle. Ty jsi byl moje všechno!!! Když jsem šla večer domů, viděla jsem tě, jak se objímáš s jinou. Radši nežít vůbec, než žít bez tebe. Dobře jsem si to promyslela a doufám, že dobře. V životě bych se nevyrovnala s tím, že bych tě ztratila...Miluju tě...!!! S láskou jenom tvá Sussi....

Nevěděla jsem, co říct. Dívala jsem se na něj, jak se vevnitř tiše užírá a měla jsem pocit, že za to všechno můžu já. Viděla jsem tu naprostou beznaděj v jeho očích. Snažil se najít něco, aby si dokázal, že neumřela, ale byla mrtvá, on to věděl a nemohl to změnit, nemohl tomu zabránit. Pořád brečel. Doprovodila jsem ho domů a snažila jsem se ho znova utěšit. Před dveřma jsem ho objala a řekla, ať se drží. Ještě večer mi přišla esemeska, že Matt nebude chvíli chodit do školy. Chápala jsem to, potřaboval chvíli pauzu.

Večer jsem chodila venčit psa a doufala jsem, že někde potkám Matta, ale nepotkala. Vůbec nevycházel ven a ve škole se mi po něm taky stejskalo. Nikdo mě nemohl rozesmát...Když jsem jednou přišla domů, viděla jsem na stole dopis. Byl pro mě a tak jsem si šla do pojíčku přečíst. Pomalu jsem rozbalila obálku a začala číst. Hltala jsem každé slovo a každé slovo mi zabodávalo nůž čím dál tím hloubš do srdce. Stálo tam:

Milá Veronico,věděl jsem celou tu dobu, že mě miluješ, ale já miloval Sussi. Promiň! Chovala jsi se ke mě hezky a já tě bral jako nejlepší kamarádku. Víš, já bez Sussi nedokážu žít a nebudu radši žít vůbec, než s mnoha kamarády, ale bez ní. Nejvíc se bojím, že se naše duše po smrti nepotkají, ale doufám, že jo, že naše láska je mnohem silnější. Navštiv prosím někdy můj hrob...!Ty si mi byla v poslední době nejblíž a proto bych se chtěl s tebou rozloučit. Sbohem!!!S láskou... Matt..

Chvíli jsem stála na místě a čekala až mi to pořádně dojde, ale pak jsem začala brečet. Po hodině jsem se trochu probrala a vyběhla jsem na ulici. Ze začátku jsem nevěděla, kam běžím, ale pak jsem pomalu začala směřovat k Mattovu domu. Stála tam pohřební služba a vynášela rakev. Přikrčila jsem se za strom a sledovala jsem to. Za rakví vybýhala Mattova brečící máma a potom táta. Sledovala jsem, jak nakládají rakev, ale neměla jsem sílu, kamkoliv jít. Jenom jsem tam bezmocně stála a mlčela.
Chvíli jsem také přemýšlela o sebevraždě,ale byla to blbost, Matta bych nikdy nezískala. Matt bude milovat Sussi i po smrti a ona jeho. Uvědomila jsem si, že tohle je láska až za hrob a že je nic nerozdělí. Ani smrt!

Dnes je to přesně rok, co se to stalo a já tu stojím na jejich hrobem a modlím se za to, aby se jejich duše potkaly....

Capital.S | 16:43

komentáře (0)

smutný ale krásný příběh:(

Jdu po ulici a najednou uslyším ten tolik známý hlas: "Ahoooj Deny!!" Mé uši se nemýlily. Otočím se a uvidím obličej kluka kvůli kterému každou noc brečím a kterého tolik miluju.
"A.....Ahoj...." , odpovím trochu zaskočeně. Začnem se spolu bavit a nakonec skončíme na lavičce. Nechápu proč za mnou přišel......Až do této chvíle: "No víš, proč jsem vlastně tady!! Příští týden odjíždím." Hmm no asi jede někam na prázdniny, pomyslím si. Ale on pokračuje dál...
"S mámou a bráchou se stěhujeme do Budějovic k babičce, takže se asi už nikdy neuvidíme tak jsem se chtěl rozloučit."
COŽE?!?!?!?! To ne!!! To není pravda!!! Nesmí!!!
Nakonec ze sebe dostanu jen:"PROČ...?!?".....A pak následovala věta, která mi připadala, jako by mi někdo vrazil nůž do zad....: "Mám tam holku.Víš asi ji miluju a chtěl bych s ní být častěji. Proto odjíždím s mámou jinak bych tu zůstal."
Tak tohle je ta nejhorší noční můra!! Na tohle teda nemám a nevzmůžu se na nic.
"Já vím asi jsme tě překvapil....",pokračuje," ale kdybys ji viděla! Je prostě skvělá, moc si rozumíme, takovou holku jsem prostě nikdy nepotkal.
AUUUUUUU!!!!! Teď jsi mi zasáhl tím ostrým nožem přímo do srdce. Konečně se sebe něco vyklopím: "A.....kdy odjíždíš??"
"Příští týden v pátek. Jedem vlakem v 9 hodin z nádraží."
Mám pocit že omdlím....ne!! Je to jako by jsem už nežila!! ON!! To on zabil i to poslední, co ve mě bylo......
"......je skvělá.....lepší holku neznám......" -jeho slova se mi furt dokola přehrávají v hlavě.
Proč? Proč jen tak neodjel...? Proč za mnou musel přijít a říct mi to...?? Copak on nechápe, že tímto mě zabíjí??
"Tak....hodně štěstí a...měj se krásně....v pátek se ještě uvidíme..."
"Cože? Ty mě přijdeš doprovodit? Jsi mooc moc hodná a tvůj kluk má velky štěstí...!!"
Buuuu...Prosím přestaň!!
"Ano příjdu tě doprovodit. Budu před vlakem, tak jak mě uvidíš tak vylez, ano? Pamatuj si to..."
"Jojo, jasně že budu!! Budeš před vlakem....já tě budu stopro vyhližet!"
Rozloučili jsme se a odešli každý jiným směrem.
Dny do toho osudného pátku byli strašné! V halvě mi neznělo nic jinyho, než jeho slova o NÍ!!!!
Jak moc jí závidím!! Proč ona a né já? Na tuhle otázku mi už asi nikdo neodpoví....Chodila jsem jako tělo bez duše.Vlastně to tak bylo...Prostě všechno co ve mě bylo jsi TY jedinou větou zabil. Teď je jen tělo...a nic víc.

Konečně nastal ten den!! Den,kdy tě vidím naposled.je 8.55 a na nádraži je jediný vlak. Je to vlak, který nás oddělí navždy. A už vidím i jeho se svojí rodinou. Oni nastoupí, ale on ještě zůstane venku. Rozhlíží se...Ano, já vím že hledá mě, ale ještě není ten správný čas. Průvodčí ho naháni do vlaku a on se se smutným výrazem ještě jednou podívá kolem...A já jdu dál...Rozběhnu se a po tvářích mi začnou padat slzy. Jsou to mé poslední slzy pro něho. Už nikdy víc pro něj nebudu brečet.NIKDY V ŽIVOTĚ!!!
Otočím se a vidím, že vlak ještě stále stojí. "Ještě mám čas",pomyslím si. Stále běžím...tak. Už jsem na místě. A teď jen čekat, ale nebudu čekat moc dlouho, protože slyším z dálky troubení vlaku. Už jede!! Teď jen čekám až přijede ke mě. Už je celkem blízko...V kapse mám pro něj poslední dopis. Zdalipak si pamatuje na má poslední slova, která jsem mu řekla..? Vlak je stále blíž a blíž. Slyším jak duní koleje...KONEC se blíží...TEĎ!! Vykročím levou nohou a jdu si stoupnout na koleje. Řidič vlaku si mě všimne, ale příliš pozdě na to, aby vlak ubrzdil....
A já ucítím náraz. Je to velká bolest!! Ale ta co byla v mém srdci byla větší. Pak už nic necítím. Má duše pomalu odchází z těla. Ale...jako by se jí nechtělo!! Pořád jsem naživu! Za chvíli mě donesli na nádraží, kam pak pro mě dorazí sanitka.Vlak mě příliš nezdeformoval a není na mě nepříjemný pohled jinak by mě asi nenesli mezi lidi.....Ale co to!!! ON sedí na lavičce na nádraží a smutně hledí před sebe. Proč není ve vlaku??? Nemohl se stihnout tak rychle vrátit a navíc, vlak nesměl nikdo opustit! Tak co dělá tady??? A pak se podívá směrem kde ležím já. Když si mě všimne, ihned vyskočí a přiběhne ke mě. Svalí se za mnou na zem a začne mě objímat.Všude je spousta krve....Ještě pořád cítím jeho dotek a slzy, které se mu objevili na tváři.
"PROČ?? Proč jsi to udělala???"
"...protože tě miluju...." ale tohle on už neuslyší...
V dálce slyším sanitku...
"Deny proč jsi mě opustila?? Já tu zůstal kvůli tobě!! Neodjel jsem, protože jsem si uvědomil, že tebe miluju víc než ji!! Čekal jsem tu na tebe, abych ti to mohl říct a my by jsme byli spolu!! Deny!! Nesmíš mě opustit!! PROSÍÍM!!!! "
Neeee!!!! To není možné!!! On nechtěl odjet?!? Zůstal tu!!! Aby jsme mohli být spolu!! On mě miluje!!
Ale už ho ani neslyším...NE!!! Já už nechci zemřít!! Ne teď!!
Ale je pozdě...Má duše už jde pomalu pryč z těla...Vidím ho jak mě stale objímá ale já už tam nejsem. Proč jsem nezemřela hned po nárazu?? Proč jsem musela ještě žít a vyslechnout si to? Sanitka už přijela. Ale je už příliš pozdě. On jede se mnou. Já nás pořád sleduju.
Pak si konečně všimne dopisu, který mi trčí z kapsy. Na obálce je napsáno jeho jméno.Vidím, jak se mu třepou ruce a z očí se mu valí další slzy. Pomalu ho otevře a čte:

Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako tebe. Byla jsem kvůli tobě strašně neštastná a trapila jsem se moc!! Ale největší bolest pro mě byla, když jsi mi přijel říct, že se stěhuješ za svojí láskou.Vlastně, mrtvá jsem byla už v tu chvíli, co jsi mi to řekl. Asi sis to neuvědomoval, ale bylo to prostě to nejhorší. Pamatuješ si ještě na má poslední slova? Ano, už v tu chvíli jsem věděla co udělám. Prostě bych nemohla žít s vědomím, že tě už nikdy neuvidím a že někoho miluješ. Buď štastný a vzpomínej na mě jen v tom dobrém.
MILUJI TĚ


Položil dopis, podíval se na mě a opět mu vytryskli slzy.
"Ale vždyť já tě taky miluju!! A strašně moc lituju toho, že jsme ti to neřekl dřív!! Ale prostě jsem si to uvědomil až ted!! To já můžu za tvou smrt!!"
Náhle se mu vybavilo....pamautješ si ještě na má posledni slova??.....ano, přijdu tě doprovodit. Budu před vlakem....
On ví, že už nejsem ve svém těle, proto taky, když mu to v sanitce oznámí, ihned chce jít pryč.Vystoupí a běží a běží...na místo, kde jsme se spolu bavili naposled. Proklíná ten den, kdy se za mnou rozhodl přijet! Proklíná všechno, co mi řekl a prosí Boha ať vrátí čas!! Nic by se nestalo!!
Jenže on si uvědomí, že je příliš pozdě a čas už nikdy nevrátíš....

Capital.S | 16:39

komentáře (0)

23.Říjen 2008

krasný emo citaty;P

Co z toho, že zítra bude líp, vždyť vždycky když se zbudím je dnes...

Čím si výš, tím tvrdší bude dopad....

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla tak jdi a žij!

Dum Spiro, Spero: dokud dýchám, doufám...

Jsem na dně, konečně se mám od čeho odrazit!!!

Capital.S | 18:23

komentáře (0)